Mezi čísla, která by měla evropské politiky znervóznit, nepatří jen rozpočtový deficit nebo demografická křivka. Je to 43 a 32. Tolik procent pracovníků v USA a v Evropě, v tomto pořadí, používá umělou inteligenci ve své práci. A propast se rozšiřuje.

Od poloviny devadesátých let roste americká produktivita rychleji než evropská. Výstup na odpracovanou hodinu se v USA od roku 1995 zvýšil o 85 procent, v Evropě o 29. Předchozí výzkum to spojoval s rozdílnou adopcí informačních technologií. Teď se nabízí otázka, jestli se totéž opakuje s umělou inteligencí. Tým ekonomů z Harvardu, Vanderbiltu, Federal Reserve a dvou německých univerzit na to odpovídá v rozsáhlé studii pro Brookings Institution. A odpověď nezní optimisticky, myšleno pro Evropu.

Autoři provedli dvě vlny průzkumů mezi pracovníky v sedmi zemích — v USA, Německu, Británii, Francii, Itálii, Švédsku a Nizozemsku. Dohromady přes 55 tisíc respondentů. Zároveň využili firemní data z evropského průzkumu Eurostatu a amerického cenzu. Výsledek je nejkomplexnější mezinárodní srovnání adopce AI, jaké dosud vzniklo.

Čísla: Ve Spojených státech hlásí 43 procent pracovníků, že používají generativní AI pro svou práci. V Británii 36, ve Švédsku a Nizozemsku shodně necelých 36, v Německu 32, ve Francii 28 a v Itálii 26. Jenže samo číslo uživatelů nevypovídá o všem. Důležitější je intenzita. Američané, kteří AI používají, s ní stráví 12,8 procenta své pracovní doby. Britové 8,5, Němci 6,6. Celkově tak Američané tráví s AI 5,2 procenta veškerého pracovního času — víc než trojnásobek oproti Německu nebo Francii.

Zdálo by se, že vysvětlení bude jednoduché. Spojené státy mají víc lidí s vysokoškolským vzděláním, víc technologických firem, víc programátorů. To je pravda. Oaxaca-Blinderova dekompozice — ekonometrická metoda, která rozkládá rozdíly na vysvětlitelné a nevysvětlitelné složky — ukazuje, že struktura pracovní síly a firem vysvětluje asi 55 procent propasti mezi USA a Evropou. Větší firmy adoptují AI rychleji, stejně jako určitá odvětví a profese. A Amerika jich má víc.

Ale zbývá celá polovina, kterou demografie ani průmyslová struktura nevysvětlí. A tady přichází překvapení.

Klíčovým faktorem se ukazuje něco zdánlivě banálního: zda firma své zaměstnance aktivně povzbuzuje, aby AI používali. Co až tak moc nepomůže? Školení či bezplatný přístup k nástrojům. Co má významně větší vliv? Překvapivě něco, co lze mít zadarmo. Stručně řečeno, jsou to pozitivní atmsféra vůči AI ve firmě. Pocit, že používání AI je dobrá věc, která pomáhá, ne komplikuje. Mezi pracovníky, které firma povzbuzuje k používání AI, adoptuje technologii 47 procent i bez jakéhokoli školení nebo nástrojů. Mezi těmi, které nepovzbuzuje, jen 10 procent.

Školení samotné, kupodivu, nepřidává téměř nic, pokud chybí základní signál od vedení, že AI je žádoucí. A právě tady se otevírá propast mezi Amerikou a Evropou. V USA dostává kombinaci povzbuzení a přístupu k nástrojům 42 procent zaměstnanců. Ve Francii 17, v Itálii 16. Když autoři přidají firemní povzbuzení do dekompozice, zmizí statisticky téměř celý rozdíl mezi USA a Evropou. V pěti ze šesti zkoumaných zemí vysvětlí tyto proměnné přes 95 procent rozdílu.

Z povahy věci to souvisí s kvalitou managementu. Země s vyšším skóre v mezinárodním průzkumu manažerských praktik — World Management Survey — mají vyšší adopci AI. Korelace je 0,81, což je v sociálních vědách nezvykle vysoké číslo. Lépe řízené firmy nejen adoptují AI častěji, ale aktivněji k tomu vedou své lidi. A americké firmy v průměru skórují v kvalitě managementu výš než evropské. Není to nový nález — totéž platilo už pro adopci IT v devadesátých letech a nultých.

Stojí za zmínku, co studie říká o důsledcích. Pracovníci, kteří AI používají, reportují průměrnou úsporu 5,8 procenta pracovního času — což odpovídá experimentálním studiím z akademické literatury. V přepočtu na celou ekonomiku to znamená, že AI adopce zvyšuje americkou produktivitu práce o 0,5 až 1,3 procentního bodu víc než evropskou. A v odvětvích s vyšší adopcí AI roste produktivita statisticky významně rychleji. Regresní analýza přitom prochází „placebovým testem" — pro období 2015–2019 je koeficient blízký nule a nevýznamný, zatímco pro období 2022–2024 je výrazný.

Nenápadný, ale důležitý detail: propast se v čase neuzavírá, nýbrž rozšiřuje. Země, které měly náskok v roce 2021, ho v roce 2025 zvětšily. Směrodatná odchylka adopční míry mezi evropskými zeměmi se zdvojnásobila. Dánsko a Finsko se blíží americkým hodnotám, zatímco Rumunsko, Bulharsko nebo Řecko zůstávají pod deseti procenty. Vzniká digitální Evropa dvou rychlostí.

Důležitá otázka zní: proč evropské firmy své lidi k AI neposouvají? Studie nabízí korelaci s manažerskými praktikami, ale kauzální mechanismus nechává otevřený. Možná jde o averzi k riziku. Možná o regulační prostředí, které firmy vede k opatrnosti. Možná o hlubší kulturní vzorec — v Americe šéf řekne „zkuste to", v Evropě řekne „počkejme na směrnici".

Jedno je zřejmé. Problém Evropy s umělou inteligencí není problém technologický. ChatGPT stojí v Paříži stejně jako v San Franciscu. Problém je manažerský. A pokud Evropa zaspala ICT revoluci kvůli tomu, jak její firmy fungovaly uvnitř, existuje reálné riziko, že se totéž opakuje. Tentokrát rychleji.