(Zajímá vás adopce AI do běžného života i práce? Na webu Inspiruj.se máme termíny letních a záříjových workshopů AI Masterclass. Za tři roky našimi workshopy a přednáškami prošlo přes 10 tisíc lidí.)
Úspěch Česka v adopci AI? Na první pohled to tak vypadá. Podle dubnového průzkumu STEM používá umělou inteligenci pravidelně nebo občas 59 procent dospělých uživatelů Internetu a dalších dvanáct ji aspoň vyzkoušelo. Za jediný rok se zvedl počet pravidelných uživatelů zosmadvaceti na devětapadesát procent a podíl lidí, kteří o AI „zatím nic nevědí", spadl z čtyřiadvaceti procent na devět. Aspoň základní zkušenost tak s nástroji AI mají tři čtvrtiny populace. Za tři roky skvělý výsledek.
Jenže tenhle růst neženou ani zaměstnavatelé, ani obecně ekonomika. Když výzkumníci zjišťovali, co lidi k AI přivedlo, jednoznačně vyhrála zvědavost a osobní zájem. Ty uvádí jako jeden z důvodů jednaosmdesát procent uživatelů. Profesní zájem zmínila čtvrtina, požadavek zaměstnavatele jen sedm procent. Jinými slovy: Češi si AI neosvojili jako pracovní nástroj, ale spíš jako zábavnou aplikaci. Začlenili ji do svého volného času, ne do práce. Což je důležitý rozdíl, který napovídá, co se vlastně v Česku kolem AI stalo. A taky se se ještě nestalo.
Pojďme víc do detailů. Pro vyhledávání informací a odpovědí na otázky používá AI aspoň občas 90 procent uživatelů, pro překlad 64, pro tvorbu nebo úpravu obrázků 54, pro práci s textem (sumarizacei nebo psaní) asi polovina respondentů. Naproti tomu AI jako plnohodnotného asistenta bere 23 procent, programuje s ní 14 a weby nebo aplikace s ní staví 12. AI je pro většinu Čechů chytřejší vyhledávač a překladač. Nic proti tomu, ale je to hluboko pod reálným potenciálem dnešních špičkových modelů a nástrojů.
A není to česká zvláštnost. Když OpenAI loni na podzim zveřejnila vlastní rozbor toho, jak lidé ChatGPT používají, vyšel skoro stejný vzorec: kolem osmdesáti procent veškerého provozu připadá na praktické rady, hledání informací a psaní, zatímco programování tvoří jen čtyři procenta. A dvě třetiny „psaní" nejsou tvorba nového textu, ale spíš upravování toho, co už člověk napsal. To je dnešní pozice AI: spíš usnadňuje to, co už lidé dělají, než by zásadně měnila to, jak pracujeme.
Tím jsme u prvního závěru, který můžeme udělat. Vysoká adopce ještě neznamená, že AI přináší zásadní změnu. Mezi „skoro každý to zkusil" a „skoro každému to nějak změnilo život", je ohromný prostor. Správná otázka proto nezní, kolik lidí AI používá, ale kolika z nich to reálně změnilo pracovní postupy, trávení času a každodenní priority. Hypotéza zní, že adopce proběhla, ale implementace ještě ne.
Chce to víc času? Nepochybně. Děje se to napříč populací srovnatelně? Ne tak docela. Mezi lidmi do devětadvaceti let používá AI pravidelně nebo občas 92 procent dotázaných Čechů, mezi šedesátníky a staršími 35. Vysokoškoláci ji pravidelně využívají v 51 procentech, lidé bez maturity v 18. Dobře zajištěné domácnosti v 71, špatně zajištěné ve 48.
To jsou solidní příkopy prakticky ve všech parametrech, kde se to obvykle sleduje. AI je technologie, kterou víc implementují lidé, kteří jsou mladší, vzdělanější a bohatší. Zní to logicky, ale není to úplně dobrá zpráva. Ty rozdíly jsou hodně velké.
A data to potvrzují i mimo Česko. Podle ekonomů z evropské sítě CEPR je výraznější používání AI právě u mladších, vzdělanějších a lépe placených. Jinými slovy, AI není tou technologií, která dá šanci všem nebo dokonce "znovu rozdá karty". Kdepak. Víc pomůže těm, kteří už dobré karty v ruce mají. Druhý mozek je k dispozici, ale hlavně těm, kteří už jeden mají.
Což je trochu neintuitivní, protože většinu AI nástrojů lze dnes používat i bezplatně. Takže to neznamená, že starší, méně vzdělaní a chudší AI k dispozici nemají. Nebo že AI nepoužívají. Oni ji používají, ale pro zábavu. Pro práci ji používají ti, kteří už dobrou a výnosnou práci mají.
Mimochodem, nejčastější důvod, proč AI někdo zatím nepoužívá, není odpor ani strach: zhruba polovina těchto respondentů prostě uvedla, že „neměla důvod nebo příležitost". Jinak řečeno existuje spousta lidí, kteří čekají, až se objeví use-case, který jim dá smysl. A pak se do toho pustí.
Což je dobrá i špatná zpráva zároveň. Potenciál je velký, skoro by se dalo napsat ohromný. Ale nezájem o AI často signalizuje to, že lidi jejich práce nebaví. Je to symptom rezignace, nikoli nezájmu o novou technologii.
STEM se zajímá i o to, čeho se lidé ohledně AI obávají. Veřejná debata se skoro vždy točí kolem toho, že AI lidem bude "brát práci". Lidé by se tedy měli obávat, že se objeví software nebo robot, kteří je nahradí. Ale tak to není. Lidé ve výzkumu odpovídali, že se bojí například toho, že nebudou umět rozlišit, co vytvořila AI, a co lidé (toho se velmi nebo spíš obává 79 procent dotázaných). Následuje strach z kybernetických úptoků (74 procent), zneužití nedemokratickými politiky nebo teroristy (68 procent) a vzájemné odcizování lidí ve společnosti (65 procent).
Strach ze ztráty práce je nápadně malý, pouhých 24 procent dotázaných. Což může být tím, že tuto možnost berou lidé jako velmi hypotetickou. S deepfaky a vygenerovanými texty se setkal každý, o práci zatím kvůli AI nepřišel nikdo. Pouhá 4 procenta dotázaných zná někoho takového v blízkém okolí, 17 procent o tom četlo nebo slyšelo, a 79 procent nezná nikoho takového ani z doslechu.
Což je zajímavý detail: Češi se neojí AI jako technologie, a zjevně si tuto technologii ani nedokážou nějak symbolicky představit. Bojí se lidí, kteří tuto technologii budopu používat, aby smazali hranice mezi pravdou a nepravdou, a aby toho využili ve svůj prospěch. Ten si nejčastěji představujeme jako politický. Což je trochu jiná debata než ta, kterou obvykle vedou technopesimisté s technooptimisty.
To naznačuje i to, kde jako Češi vidíme řešení: v jasných pravidlech a v regulaci. Meziročně skepse neklesla. Ano, ubylo těch, kteří AI tvrdě odmítají, ale posílil střed. Asi 45 procent dnes vidí AI jako příležitost, 25 procent je neutrálních a 30 ji považuje za hrozbu. AI se normalizuje a mění z obávané novinky na nástroj, který je třeba hlídat a užívat opatrně, ale není důvod z něj být vyděšený.
Pro každého, kdo s AI chce něco postavit — a je jedno, jestli pro sebe a svůj volný čas, anebo pro svou firmu nebo instituci — z těch dat plyne jedna věc. První bitvu o AI máme za sebou,a ani to nebolelo. AI jsme si vyzkoušeli, a plus mínus se nám líbí. Ta druhá bitva bude důležitější, a se samotnou technologií až tak nesouhlasí. Povede se o reddesign pracovních procesů, předefinování našich rolí a zapojení AI do běžné infrastruktury. Jestli jsme na to připravení, výsledky výzkumu nic neříkají.
Vítězem začátku AI éry nebude ten, kdo bude mít nejlepší model nebo kdo bude nejlíp promptovat. Spíš ten, kdo model efektivně a účelně zapojí do svého života a do své práce. Česko do AI vstoupilo rychle a masově, ale zatím jako ochutnávka pro zvědavé a hravé. Jak se jejich zkušenost přelije z volného času do práce a z nadšení do "každodennosti", zatím moc netušíme. ---
Vychází z výzkumu STEM – Trendy 04/2026 (online populace, CAWI, N = 1 315, sběr 22.–30. dubna 2026) a z navazující analýzy jeho dat. Mezinárodní srovnání čerpá z rozboru OpenAI „How People Use ChatGPT" (2025) a z dat evropské ekonomické sítě CEPR o nerovnoměrné adopci generativní AI.