Marina Favaro a Jack Clark vydali pod hlavičkou nově ustaveného Anthropic Institute dokument s nenápadným názvem „Když AI staví AI". Píšou v něm o takzvaném rekurzivním sebezdokonalování, což zní jako celkem nudný technický termín, avšak ve skutečnosti jde o velkou věc.

Zjednodušeně řečeno je to proces, kdy AI dokáže sama navrhnout a vyvinout svého nástupce. A jestli to stále není jasné, tak to znamená, že pokud něco takového bude fungovat, přestane být další technický pokrok a vývoj závislý na lidech. Neboli: lidé už nebudou potřeba. Minimálně ve vývoji AI.

Dokument tu možnost popisuje opatrně, často používá „kdyby" a „eventuálně", a nazývá ji „jedním ze tří scénářů". Zároveň však končí výzvou k tomu, aby se výzkumné laboratoře dohodly na zpomalení dalšího vývoje. Máme být znepokojeni? Nevíme. Ale text je nesmírně zajímavý už tím, že popisuje, jak Anthropic sám používá AI už dnes.

V květnu 2026 napsal Claude přes 80 procent veškerého kódu, který Anthropic poslal do produkce. Pro srovnání: ještě v únoru 2025 to byly „nízké jednotky procent". Inženýři posílají do produkce „osmkrát víc kódu za kvartál" než ve srovnávacím období 2021–2025. V březnu udělal Anthropic mezi 130 výzkumníky interní anketu, ve které se ptal: „O kolik si myslíte, že jste díky současným modelům Claude produktivnější?"

Medián odpovědi byl „čtyřikrát víc". Ne průměr, kde by výsledek mohl zkreslit „ulítlý" odhad pár lidí. Medián znamená, že polovina inženýrů odhadovala čtyřikrát a víc, a polovina čtyřikrát nebo méně. Ano, byl to subjektivní odhad, nikoli výsledek měření. Ale minimálně to vypovídá o tom, jak se na budoucnost kódování dívají lidé „zevnitř".

Anthropic dokonce udělal jakýsi souboj mezi agenty poháněnými Claudem a lidskými výzkumníky. Definoval výzkumný experiment a stanovil oběma stranám výchozí podmínky. AI splnila za týden tento úkol z 97 procent, neboli ho téměř kompletně vyřešila. Lidé za tu samou dobu zvládli jen 23 procent, tedy necelou čtvrtinu. Claude byl v tomhle konkrétním případě asi čtyřikrát rychlejší.

Jiná úloha spočívala v optimalizaci již napsaného kódu a cílem bylo jeho zrychlení. Když Claude optimalizoval tuto úlohu v květnu 2025, zrychlil kód třikrát. V dubnu 2026 to nové modely zvládly 52×.

Bavíme se nikoli o predikcích, ale o tom, co se v Anthropicu skutečně dělá a měří.

Měří se i to, jak dlouhé jsou úlohy, které Claude dokáže zvládnout od začátku do konce. Claude Opus 3 v březnu 2024 zvládal čtyřminutové úlohy. Sonnet 3.7 o rok později hodinu a půl. Opus 4.6 letos v březnu dvanáct hodin. Interní neveřejný model, kterému říkají Mythos, zvládl v testech METR „nejméně 16 hodin". Pokud vývoj bude pokračovat tímto tempem, dostaneme se ještě letos na úlohy trvající dny.

Claude v Anthropicu píše kód, co tedy dělají lidé? Jednoduchá odpověď: přemýšlejí a vybírají to, na čem se má pracovat. Claude je vynikající v provádění dobře zadaných úkolů, v běhu předem definovaných experimentů, v implementaci nápadů. Ale ty nápady stále přinášejí hlavně lidé. Claude je v rozhodování o tom, které problémy si zaslouží pozornost, slabší než jeho tvůrci. A zároveň tápe v tom, co dělat, když nějaký experiment nevyjde. Má šanci se zlepšovat i v tomhle? To se v textu nepíše, ale vše nasvědčuje tomu, že ano.

Když Favaro a Clark popisují tři možné scénáře, vypadá to jako uvážená futurologie. Scénář první: pokrok narazí na strop a z modelů se stane běžný nástroj, byť nesmírně výkonný. Scénář druhý: lidé budou pořád určovat směr, AI obstarává exekuci, „stočlenné firmy zvládnou práci desetitisícových korporací". Scénář třetí: AI dobude i poslední „lidské bašty" a nebude lidi potřebovat vůbec.

Ten druhý scénář se minimálně v Anthropicu už děje. Firma má kolem tisícovky zaměstnanců a text prakticky popisuje workflow, kde lidé klikají na „zelená tlačítka" u návrhů, které vygeneroval stroj.

Třetí scénář závisí na tom, jestli se povede to, o čem byla řeč v úvodu: implementovat rekurzivní sebezdokonalování. A Anthropic celkem překvapivě tvrdí, že tato vize je příliš riskantní a že by výzkumné firmy měly koordinovaně vývoj zpomalit nebo dočasně úplně zastavit. Jak to udělat? A probíhají mezi firmami už nějaká jednání? To nevíme.

Neznáme ani důsledek pro další firmy, které se exkluzivně nevěnují AI. Sundar Pichai letos na Google Cloud Next uvedl, že AI ve firmě generuje 75 procent nového kódu. Satya Nadella za Microsoft uvedl 30 procent. Rozdíl je v tom, že Google a Microsoft tahle čísla prezentují jako úspěch, Anthropic píše o riziku a hrozbě. To nenasvědčuje tomu, že by se tito velcí hráči chtěli nebo mohli domluvit.

Demis Hassabis z DeepMindu (rovněž Google) veřejně říká, že dosažení obecné umělé inteligence (AGI) očekává o rok dřív, než předpověděl původně, tedy v roce 2029. OpenAI rekurzivní sebezdokonalování ve své vlastní strategii taky zmiňuje, ale jako důvod, proč pokračovat rychleji, ne pomaleji. xAI mlčí. Žádná z laboratoří, jejichž souhlas by Anthropic potřeboval, se k jeho výzvě veřejně nepřipojila.

Zdroj: When AI Builds Itself