Když právnická fakulta v Berkeley letos oznámila, že její studenti nesmějí používat umělou inteligenci k „plánování, psaní, revizi i editaci textů", které odevzdávají v rámci výuky, nezůstalo to bez povšimnutí. Výsměch a debaty na Twitteru se daly očekávat. Ale co profesora Chrise Hoofnagla, který nová pravidla prosadil, překvapilo, byla reakce šéfů předních advokátních firem. Ti mu telefonovali a ptali se: proč studentům zakazujete používat nástroj, který v praxi budou nevyhnutelně používat?

Ten důvod je přitom zjevný a dobře popsaný, byť zatím v jiných oborech. Například v letectví, kde existuje tzv. „automation paradox", což v podstatě znamená, že kvůli používání autopilota klesá schopnost pilotů řídit letadlo „ručně". V jednom průzkumu mezi dopravními piloty přiznalo 77 procent, že se jim manuální dovednosti zhoršily, a jen sedm procent cítilo zlepšení. Instruktoři těmto pilotům říkají „děti purpurové čáry", podle barvy, kterou autopilot kreslí na mapě na displeji.

Týká se to i medicíny. Studie zveřejněná v Lancet Gastroenterology & Hepatology sledovala lékaře ve čtyřech polských centrech, která zavedla AI na detekci polypů při kolonoskopii. Software lékařům prokazatelně pomáhal, a když ho používali, dosahovali lepších výsledků. Jakmile ho vypnuli, jejich vlastní záchytnost přednádorových útvarů spadla z bezmála 28 procent na 22. Šest procentních bodů, o které stroj během pár měsíců připravil zkušené doktory v tom, co předtím uměli. Autoři to označili za první reálný důkaz, že efekt „odnaučování" v medicíně je při nasazení AI reálný a doložitelný.

A to se stále bavíme o pilotech či lékařích, kteří už před nasazením AI získali zkušenosti nebo aspoň prošli klasickým tréninkem. Jenže co s budoucími právníky, kteří budou AI používat už při studiu? Dosud to byly právě právnické fakulty, které studenty učily to nejdůležitější, totiž „myslet jako právník": číst pozorně, vážit argumenty, přijít s vlastní koncepcí. „To nejsou vrozené vlastnosti," říká Hoofnagle. „Musí se vypěstovat. A kdo je nemá, nemá ani jak posoudit, co vytvořila AI." Autopilot v advokacii neničí hotovou dovednost, ale brání tomu, aby si ji adepti práva vůbec vytvořili.

Co si pod takovým autopilotem představit? Nejčastěji se dnes jmenuje Harvey. Je to startup ze San Franciska, pojmenovaný po hlavní postavě seriálu Suits, který postavil umělou inteligenci přímo na míru právníkům. Z firemních šablon během pár minut sepíše smlouvu, brief nebo memo, shrne relevantní judikaturu, projede tisíce stran dokumentů při due diligence a upozorní na rizikové klauzule.

V novějších verzích pracují takzvaní agenti, kteří celý úkol odbaví víceméně sami a člověku předloží hotový návrh ke kontrole. Používá ho přes sto tisíc právníků ve více než tisícovce organizací.

A právě tady je ten problém, který trápí Berkeley: koncipient, který od prvního dne jen tiskne „hotové texty" z Harveyho, nemá šanci vyzkoušet si to, co bylo vždy považováno za zásadní. Totiž udělat chybu. „Chybami se člověk učí," zní rčení, a má hluboký význam. Chyby jsou sice nepohodlným, ale velmi efektivním nástrojem učení. Když udělá chybu AI, nepoučí se nikdo a nic.

Navíc kvůli AI mají absolventi univerzit bez zkušeností problém místo vůbec získat. Platit koncipientům plat jen za to, aby zadávali úkoly do Harveye, je příliš velký luxus. I pro bohaté právnické firmy. A nejen pro ně. Stanfordská Digital Economy Lab loni spočítala, že lidé mezi 22 a 25 lety v profesích nejvíc vystavených AI ztratili od rozšíření generativní AI zhruba šestnáct procent pracovních míst. U starších kolegů ve stejných oborech se přitom nestalo nic. Nástupních pozic v USA celkově ubyla od začátku roku 2023 asi třetina.

Firmy to říkají i nahlas: nejžádanější jsou dnes „mid-level" právníci se třemi až sedmi lety praxe, protože případ zvládnou sami a není potřeba je školit. Jenže takoví se nevylíhnou — vyrostou z juniorů, kterým dnes ubývá zrovna té práce, na níž dřív rostli. Zájem o studium práv přitom neklesá, spíš naopak. Zájem o ubývající nástupní místa tak jen poroste.

Jak z toho ven, zatím nikdo přesvědčivě neví. Nejpravděpodobnější odpověď je ta, že část výuky bude muset zůstat „bez AI", aby se základní dovednosti a pracovní úkony studenti vůbec naučili, a v jiných předmětech se naopak práce s AI bude muset cíleně učit a trénovat, protože v praxi se jí stejně nevyhnou. Každé jiné řešení — buď zakázat všechno, nebo nechat používání AI bez omezení — je horší. Uvidíme, jak se právě nastartovaná a médii i právní branží ostře sledovaná debata na Berkeley bude dál vyvíjet.