Říká se, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. V technologiích ale často platí opak. Kdo postavil svoji infrastrukturu jako první, postavil ji často na starších technologiích. Až pak přijdou ti, kteří na těch novějších postaví funkční a použitelný nástroj.

Na tomhle paradoxu stojí tvrzení, které tenhle týden vyslovil John Collison, prezident a spoluzakladatel Stripe, nejcennější soukromé fintech firmy světa. V rozhovoru pro The Times řekl, že britské a obecně evropské firmy jsou na nasazení umělé inteligence připravené líp než jejich americka konkurence. Což z úst muže, který víc než deset let žije v Kalifornii a denně vidí, jak daleko americké firmy v technologiích často jsou, nezní jako evropský patriotismus. Spíš jako pozorování zevnitř.

Collisonův argument se netýká toho, kdo staví modely. „Nezáleží jen na špičkových AI laboratořích nebo výrobcích čipů," říká. „Otázka je, jak z instalované AI firmy reálně něco získají a jak jsou vůbec schopné novou technologii adoptovat." A tady prý mají Evropané navrch, protože začali později, a můžou "naskočit" už na modernější nástroje.

Nejnázornější příklad nabízejí banky. Americké banky pořád běží z velké části na sálových počítačích a v COBOLu, tedy programovacím jazyce, který vznikl v roce 1960. Britské fintech banky jako Revolut nebo Monzo žádné takové dědictví nevláčí. Vznikly v době chytrých telefonů a použili tomu odpovídající infrastrukturu. Když chcete do banky implementovat AI, je obrovský rozdíl, jestli máte k dispozici moderní nástroje, anebo šedesát let starý programovací jazyk, který už nikdo reálně nepoužívá.

Jak moc je to bolavé místo, ukázal letošní únor. Anthropic tehdy představil nástroj postavený na Claudovi, který umí analyzovat a přepisovat zastaralé systémy napsané v COBOLu. Akcie IBM, který na údržbě sálových počítačů léta vydělává, během dvou dnů spadly zhruba o deset procent. Trh to přečetl správně: udržovat starý kód je riziko, a jakmile se objeví způsob, jak se ho zbavit, zájem je velký. Evropu tohle trápí mnohem víc, protože počítačové systémy zaváděla do bank mnohem později než Amerika.

Podobně to Collison vidí v energetice. Britská Octopus Energy se svojí platformou Kraken adoptuje AI rychleji a efektivněji než konkurence. A platí to podle Collisona i pro kalifornského dodavatele energií, kterého používá šéf společnosti Stripe tam, kde v Americe žije. Je to firma velká a zavedená, ale "slušně řečeno, nemá tu nejmodernější infrastrukturu na světě", říká Collison.

Plus stále platí ta myšlenka, kterou v technologickém světě opakuje kdekdo, naposledy třeba šéf Nvidie Jensen Huang: hlavní ekonomický užitek z nové technologie nevzniká v možnostech samotných modelů, ale ve vrstvě aplikací. Jinak řečeno, nejvíc nevydělá ten, kdo postaví model, ale ten, kdo ho dokáže chytře a rychle nasadit do reálného provozu. Vlastnictví technologie a její využití nejsou totéž. A v tom druhém může mít Evropa nečekanou výhodu právě proto, že je v tom prvním pozadu.

Je to logika, kterou ekonomové znají z rozvojových zemí, jež přeskočily osobní počítače i pevné linky, a rovnou začaly stavět mobilní sítě. Náskok se může proměnit v kouli na noze. Předběhnete konkurenci, vytvoříte první funkční řešení, ale když se objeví inovace, jste to vy, kdo musí přestavovat nebo bourat. Vyhrát pak můžou ti, kteří teprve staví.

Collison samozřejmě není nezaujatý pozorovatel. Stripe na evropském rozjezdu vydělává: zrovna dotáhl dohodu s Lloyds, podle něj „první svého druhu na světě", a podotýká, že ji uzavřel s britskou, ne americkou bankou. Když firma postavená na online platbách říká, že Evropa rychle adoptuje, mluví zčásti o vlastních zákaznících.

Collison ostatně přiznává, že stereotyp pomalé Evropy nevznikl z ničeho. „Určitě existují odvětví, kde evropské firmy jsou ty tlusté, pomalé a spokojené," říká. Pointa ale je, že to není přírodní zákon. A že rozhodující není to, jak vyspělou techniku máte dnes, ale jak rychle ji dokážete vyměnit za tu ještě vyspělejší.

Co Evropu brzdí? Riziko regulace, a je jedno, jestli to bude evropská, nebo americká. Moderní infrastruktura je los s velkou pravděpodobností na výhru. Ale jestli se to opravdu stane, můžou nakonec rozhodovat vlády, ne trh.

Vychází z článku „British firms 'better placed on AI than American peers'" od Chrise Dorrella, The Times.