Co má společného jeden z nejnebezpečnějších světových politiků a technologičtí byznysmeni ze Silicon Valley? Touhu po nesmrtelnosti, nebo aspoň dlouhověkosti. Jak Putin, tak "tech bros" mají k dispozici ohromné finanční prostředky a možná žijí i v podobné iuzi o vlastní výjimečnosti a nenahraditelnosti. Tam však podobnost končí. Putinovy metody jsou podobně nepřijatelné jako jeho politika: bezohledné, nemravné a brutální.

Když loni zachytily mikrofony, jak Putin na vojenské přehlídce v Pekingu vysvětluje Si Ťin-pchingovi, že člověk může dosáhnout nesmrtelnosti výměnou orgánů, většina to odbyla jako výstřední tlachání dvou stárnoucích autokratů. Jenže Putin nemluvil z plezíru. Popisoval to, co dnes v Rusku běží jako státní výzkumný program.

Iniciativa „Nové technologie pro ochranu zdraví" stojí podle deníku The Wall Street Journal, který o tom v sobotu 30. května publikoval článek, asi 26 miliard dolarů a patří k vlajkovým vědeckým prioritám Kremlu. Na menu je všechno, co zní jako kapitola z laciné dystopie: "tisk" živých tkání, pěstování lidských orgánů v geneticky upravených miniprasatech, genová terapie zaměřená proti stárnutí buněk, a samozřejmě oblíbené kryokomory, kde tělo mrzne při minus 110 stupních. Ty nemůžou chybět v žádném sci-fi filmu o šílencích toužících po mesmrtelnosti. Putin sám nadšeně doporučoval ledovou komoru rakouskému kancléři. Výzkum v tomto oboru vede jeho dcera, endokrinoložka Maria Voroncovová, a fyzik Michail Kovalčuk z Kurčatovova institutu.

Ono je to vlastně vtipné: politik s narcistní poruchou osobnosti, který se desítky let fotí do půl těla svlečený, například při jízdě na koni, si po sedmdesátce nechává tisknout náhradní díly. Jenže svou nesmrtelnost nelze nařídit a ani podepsat jako výnos o okupaci sousdního státu. Putinovi a jeho vědcům ("vědcům" i těm skutečným) zatím chybí to nejdůležitější: výsledky.

Ruští cýzkumníci tvrdí, že vytiskli lidskou chrupavku a štítnou žlázu myši a že lidské orgány nahradí do roku 2030. Tvrdí. V mezinárodních recenzovaných časopisech ale skoro nic nepublikovali. „Když nejsou publikace, nejsou reálné výsledky a jejich prohlášení je nejspíš třeba brát jako ambice, ne-li sny," řekl deníku Wall Street Journal vědec Alexandr Ostrovskij, který v Rusku průkopnicky zaváděl biotisk a po invazi na Ukrajinu zemi opustil. A dodává: „Nejspíš Putinovi říkají, co chce slyšet, aby si zajistili financování."

Tohle je příběh o císařových nových šatech. O dvořanech, kteří panovníkovi popisují jeho oblečení, které nikdo nikdo jiný nevidí, protože přiznat, že tam nic není, se nevyplácí. A panovník přikyvuje, protože uvěřit chce.

Že nejde o samoúčelnou metaforu, dokládá řada indicií. Vezměme si třeba pěstování prasečích orgánů pro člověka, které Rusko slibuje do roku 2030. Na Západě to už proběhlo. V únoru 2025 dostal pacient v Massachusetts General Hospital v Bostonu geneticky upravenou prasečí ledvinu od firmy eGenesis. Fungovala v lidském těle sice rekordních, ale stále "pouze" 271 dní. Prostě jsme úplně na začátku. Americký úřad FDA mezitím povolil klinické studie, do nichž může vstoupit až padesát pacientů. Stalo se to na otevřené scéně, s publikovanými daty, pod dohledem konkurence a kritiků — na rozdíl od ruských vědců, kteří slibují rutinní nasazení do roku 2030, ale neukázali nic.

Západ dal přece Rusko do izolace, brání se. Stát (= Putin) i sami vědci. Najednou se protiruské sankce hodí jako argument! Režim prezentuje izolaci jako sílu. Soběstačnost, suverenita, vlastní cesta proti zkaženému Západu. Jenže věda funguje opačně. Potřebuje otevřenost, přísné cizí oči, systém "peer review" (= spřátelené cizí oči), lidi, kteří vám řeknou, že se mýlíte. „Dělat vědu v izolaci nejde," shrnuje v americkém deníku Ostrovskij. To, co má z Ruska udělat pevnost, dělá z jeho vědy zároveň Potěmkinovu vesnici.

Kovalčuk, intelektuální architekt celého projektu, ostatně výzkum dlouhověkosti rovnou spojil s kremelským viděním světa jako civilizačního boje. Ve svých projevech už víc než dekádu kritizuje Západ, v době covidu mimo jiné tvrdil, že virus vyrobila Amerika úmyslně v laboratoři. I kdyby měl pravdu, tak věda, která je zároveň ideologií, má jeden problém: neumí se sama opravit. Špatnou hypotézu zahodíte. Hypotézu, která potvrzuje váš světonázor, ne. A když jde o světonázor diktátora, jde zároveň o život.

Putin přitom není první ruský vládce, který se upsal téhle naději. Ve dvacátých letech upoutal Kreml polyhistor Alexandr Bogdanov a jeho omlazující krevní transfuze (sám na vlastní léčbu zemřel v pětapadesáti). O dekádu později uspořádal lékař Oleksandr Bogomolec první konferenci o dlouhověkosti a získal Stalinovu pochvalu za výzkum, podle nějž může člověk žít sto padesát let. Zemřel v pětašedesáti.

No a pak tu jsou statistiky. Průměrný ruský muž se podle oficiálních statistik dožívá asi 68 let, zatímco v USA je to 76 a ve většině západní Evropy přes 80. Zatímco stát investuje miliardy do toho, aby jeden třiasedmdesátník zvládl biblických 120 let, populace umírá mladá. Ruští vědci slibují zachránit s pomocí svého výzkumu 175 tisíc lidí. Nechme stranou, že je to temnou shodou okolnosti řádově stejný počet Rusů, kteří zemřeli v Putinově zbytečné válce. Ale i když dáme stranou politiku, možná by o řád víc lidí zachránily investice do zdravotnictví, čisté vody a dopravy bez opilých řidičů. Určitě víc než investice do pochybného výzkumu, jehož hlavním cílem je vypěstovat náhradní díly pro Putina.

Ano, zatím nevíme, jak jsou vědci v Rusku daleko. Testem částečně utajeného a částečně velkolepě prezentovaného programu nebudou další tiskové konference ani reportáže v ruské státní televizi. Bude to moment, kdy ruští vědci konečně publikují reálné výsledky a nechají ostatní, aby se k tomu vyjádřili. Nic nenasvědčuje tomu, že by takový memonet byl v doheldu.

---

Vychází z článku „Inside Putin's $26 Billion Quest for Longevity" od Bojana Pancevského (The Wall Street Journal). Údaje o transplantaci prasečí ledviny v Massachusetts General Hospital a o klinických studiích povolených FDA doplněny z výzkumu z roku 2025.